Negative Face  

Rozhodl jsem se tak trochu pro vás a více spíše pro sebe udělat malou rekapitulaci toho, kde jsem se kdy šustnul a kde jsem zanechal na hudebním poli maličkou či ještě menší stopu:

Vše začalo u pouhého snu mít vlastní kapelu. Ještě jsem neuměl na nic hrát, ale již v roce 1988 jsem založil s mými bratranci kapelu Shadow Worriors (podle názvu Ninji na jednom plakátu, který mi doma visel u postele). V té době jsme měli rádi kapely, které se hlásili k black metalu (hlavně Venom a u nás Torr), takže jsme usoudili, že bude nejlepší, aby naše kapela hrála také black metal. Avšak místo toho, abychom se naučili hrát na nástroje, jsme chodili ven „drsně“ oblečení a bílou barvou psali po zdech black metal :-). Osobně si pamatuji, že mou hlavní motivací k založení kapely byla snaha „sbalit“ nějakou tu holku. Což je paradox, neboť v současnosti jsou mi mé hudební aktivity, co se vztahu s ženami týče, spíše na obtíž :-). Pamatuji si, jak jsem na „Barče“ nahrával tajně na kazeťák nějaké ty kapely a holkám kolem sebe to pak pouštěl, že jsme to my. Nakonec nás ale v roce 1989 zcela uchvátilo demo „Masturbace mozku“ od Torru a my se přejmenovali na výstižnější Masturbaci.

Pro někoho je tahle kapela možná kultovní samohanou, ale pravdou je, že pro mě vznikla hlavně z důvodu, abych už masturbovat nemusel :-). Už někdy v roce 1989 mi můj kamarád Maťo, nakreslil obal na kazetu, na němž se drápal do popředí černobílý Freddy Krueger, nad nímž se skvěl nápis MasturBace a já s pirátskou nahrávkou kapely Denet běhal mezi holkama a pouštěl jim, jak že to dneska hrajeme. A světe div se, měl jsem úspěch... no ale dost zpovědi. Nicméně ještě nutno dodat, že název poprvé vyřknul můj bratranec Blenny a nám se tak moc zalíbil, že jsme kvůli tomu začali i cvičit na kytary. Vzhledem k tomu, že byli kytary jen dvě a my byli 3, řekli jsme nejmladšímu bratranci Doctorovi, ať si vezme židle a krabice, že je bubeník. A u toho zůstalo. Jen podotýkám, že jsme na začátku vůbec netušili, co toto „magické“ slovo znamená. Když jsme to zjistili, už nám ho nikdo neodpáral. Na konci roku 1990 jsme měli již nachystaný materiál na první demo „Onanova Říše“, které jsme nahráli na onen pirátský kazeťák v jednom pražském sklepě. No a pak to šlo dál, první koncert se uskutečnil 25.6. 1993 v Táboře a první demo The Way Of Loneliness (první studiová zkušenost) se nahrálo v prosinci 1993 ve studiu Hostivař. A pak to šlo dál: The Labyrinth Of The Round Square (1994), The Monuments (1996), Teplo domova vychází z pochvy (2005) a k tomu mraky koncertů...

The Chicken on the Roast and Statues on the Bridge mp3
In the Sorrow mp3

Nicméně v roce 1992, kdy už jsem malička hrál na tu vysněnou a zakoupenou elektrickou kytaru, - moc jsem chtěl založit kapelu s mým velkým kámošem Maťem. Vzhledem k tomu, že jsme už předtím oba ujížděli na Pánovi prstenů, název kapely byl zcela jasný. Temní služebníci Saurona Nazgůlové. Odtud asi je i má přezdívka Aragorn, která se po boomu pána prstenů v novém tisíciletí změnila na výstižnější Ágos. Ale zpět k této kapele, či spíše projektu (ten se v podstatě stal, jakýmsi předobrazem budoucích Negative Face). Maťo, nakreslil úžasné logo v podobě nápisu ze skroucených větví stromu. U mě doma jsme pak společně složili první a také poslední song. Nikdy jsme tento projekt nedotáhli, a tak se tehdejší skladba schovala pouze na jedné nahrané audio kazetě. Ale vždy, když jsme se sešli, jsme se bavili o tom, že společně něco uděláme. Ale Maťo pak šel cestou melodie a já cestou hutných riffů.

Toto je takový, pro mě až magický, projekt, který se mi začal objevovat někdy kolem roku 1992, kdy jsem složil první skladbu „Déšť“... no, složil – ono to úplně není správně řečeno. Jako bych tu skladbu jen přepsal. Je to takový stav, kdy rovnou napíši slova a hudbu a už se s tím nehýbe a trvá to pár minut. Po čase jsem zjistil, že takto „zapůjčené“ písně dohromady fungují a vytváří spletitý příběh. Do dneška ještě není tento příběh hotový, ale již se chýlí ke konci. Určitě jej někdy nahraji. Zajímavostí je, že se témata točí kolem velké arkány tarotových karet, aniž bych je předtím znal. Beru to jako takové poselství z nevědomí. V současné době tvoří Klaunův sen již cca 2hodiny muziky.

Do kapely Immortality jsem se dostal poté, co se rozpadla původní sestava, která natočila demo „Born in a Cascet“ (pro mě přelomový a absolutně nedoceněný snímek ryzího doom metalu). Byla to pro mě čest stát se členem této již zaběhlé rakovnické kapely. Zkoušel jsem s nimi několik měsíců a společně jsme připravili skladby pro koncertní program + jednu pro chystaný LP sampler. Nakonec ale ze sampleru sešlo a u všech se pomalu vytrácela motivace k pokračování. Tak jsme činnost kapely ukončili bez jediného koncertu a já se se zpěvákem Radkem Svobodou dohodl, že společně nachystáme nějaký projekt, kde se jeho ryzý murmur bude moc maximálně rozvinout. Skladbu, kterou jsem pro Immortality složil, jsem nakonec nahrál s novým textem s kapelou Masturbace na demu „The Labyrinth Of The Round Square“.

Jak jsem se s Radkem dohodl, tak se stalo. V roce 1994 jsme se sešli v jedné rakovnické hospodě a společně hledali název pro projekt, který jsme měli v plánu uskutečnit. Přizvali jsme ještě našeho kamaráda Láďu Hoška, který se měl zúčastnit projektu jako podpůrný zpěvák a další (kromě nás) finanční mecenáš. Po hlasování nakonec zvítězil můj název, Negative Face, ačkoliv se mi více líbil Radkův Comic Factory. Od začátku roku 1995 jsem začal skládat písně pro první nahrávku (stačili mi dvě) a už jsem hledal muzikanty, pro jejich nahrání (to proběhlo v dubnu). Oslovil jsem tedy talentovaného bubeníka Michala Knotka z Erosion Of Sanity, mého souputníka z Nazgúls Maťa a hurá do studia. Nahrávka předčila naše očekávání, ale zůstala pouhým projektem. Přesto byl položen základ pro budoucnost... viz tyto stránky, další sekce.

Náš kamarád Petr Korál již řadu let toužil uspořádat jakýsi comeback na prkna, která znamenají metal (poté, co opustil Asmodeus). Jelikož jsme se díky Negative Face viděli častěji (hrála s námi jeho tehdejší přítelkyně Bára na klávesy a jeho kámoš David Svoboda z Asmodea na basu), začali jsme jeho myšlenky měnit ve skutečnost. Když nakonec Petr přišel s tím, že první koncert odehrajeme na hlavním pódiu festivalu Rock For People, dali jsme se do práce. Napsal jsem nějaká skladby, další napsal Blenny (ten v té době hrál se mnou jak v NF, tak v Masturbaci). Pak jsem oposlouchal podivné hity na přání Petra Korála, a tak jsme zařadili i pár cover verzí kapel jako Šanov1 či Kroky :-) a jelo se hrát. Nicméně osobně jsem cítil, že bude lepší, když kapelu opustím a začnu se věnovat více vlastním projektům. A tak jsem po třech koncertech Breaking Beads opustil. Kluci pak ještě v upravené sestavě nahráli demáč „Ze života slizu“, na němž se nachází i jedna skladba ode mě (Dehydrován životem) a pak svou činnost také ukončili. V dnešní době se chystá již druhé znovuzrození, ale já v sestavě již nebudu :-).

Skupina Anhead mě zaujala v době, kdy se jmenovali Desecrate a měli jsme s nimi hrát spolu s Negative Face na jednom námi pořádaném koncertě v Praze. Tehdy ale NF nevystoupili, neboť nedorazil z rodinných důvodů bubeník. Díky kompilaci od labelu IFA jsem pak slyšel, co nahráli za muziku již v podobě Anhead. Následně mi přišlo jejich demo Phases k recenzi a já tak mohl sledovat ranou formu této přejmenované a přestěhované (z Krnova do Prahy) kapely. O to víc mě zaujala prosba, která se šířila v roce 2002 internetem, že jim ve studiu odešel zpěvák a jejich nová nahrávka tak zůstala pouze instrumentální a že hledají náhradu. Rozhodl jsem se tedy zavolat bubeníkovi Bobanovi, že jim nový materiál nazpívám a pak odjedu pár koncertů coby host. Mé hostování se posléze rozvinulo v právoplatné členství a já tak nazpíval kapele tři dema: E=mc3 (2002), Pop Orthodox (2004), Sebevražedná (2007) a odjel celou řadu koncertů včetně předskakování finským Waltri či hraní na festivalu Rock For People. Vydržel jsem tak s kapelou až do jejího konce, což je škoda, protože mě tento ujetě taneční styl moc bavil.

www.bandzone.cz/anhead1

Písničky, které jsem skládal s kytarou, jsem psal od prvních tónů, které jsem na tento akustický nástroj vyloudil, nicméně až v roce 2003 jsem se rozhodl pro veřejnou prezentaci svých písní. Křest ohněm jsem si prošel v pražském předkole Porty, kde jsem si tak nějak uvědomil, že jen velmi těžko „metalista“ pronikne do světa folku, nicméně mě to neodradilo. Do dnešního dne jsem odehrál tři samostatné koncerty (včetně recitálu v Balbínově poetické hospůdce) a spoustu koncertů pro lidi s postižením či krátkých recitálů na nejrůznějších vernisážích a festivalech. Tato podoba mě asi sedí nejvíce, je to takový klid a vše stojí a padá se mnou. Na nic se nemohu vymlouvat. V poslední době však vystupuji s bratrancem Doctorem, který mě doprovází na darbuku... trefně se teď jmenujeme Matěj & Buřt :-). Do budoucna plánuji natočit nějaké to folkové album – pravděpodobně s produkcí od Maťa.

Krátké zastavení s dvěma koncerty, před realizací koncertní setavy k podpoře alba Stín od Negative Face. I tak by se dal charakterizovat projekt The Khondeluxe. V podstatě skoro celá koncertní sestava Negative Face mě doprovodila při prezentaci folkových písní s aranžemi pro celou kapelu. Do budoucna bych rád tyto písně v těchto aranžích také nahrál, ale kdo ví, zda na to bude čas. Každopádně díky všem zúčastněným za inspiraci, že to jde i jinak než samostatně s kytarou.

V době, kdy jsme míchali album Stín od Negative Face se za mnou zastavil do studia Ptoe (kytarista a zpěvák ex. Lykhateia Aflame). Krom toho, že mi pomohl s míchačkou skladeb The Blue a With The Sand In My Eyes, jsme se dohodli, že bych mu mohl nazpívat nové album projektu Lykhaté. To mě potěšilo, měl jsem totiž jeho pojetí muziky moc rád. Poté jsem dojížděl k němu domů na zkoušky a postupně si nahrával jednotlivé kompozice a zkoušel do nich vymýšlet vokální party. Nicméně vždy došlo k tomu, že při další návštěvě byly skladby změněné skoro od základu a tudíž jsem musel začínat na novo. Mrzí mě to, ale nakonec mě to přestalo bavit a naše spolupráce postupně vyšuměla do ztracena. Nicméně pokud se nové album Lykhaté uskuteční, vřele vám ho doporučuji. Každá ze skladeb, která se ke mně donesla asi v „padesáti“ podobách představovala něco, co se na tuzemské metalové scéně ještě nevyskytlo. Snad to někdy vyjde.

www.bandzone.cz/lykhate

Další záchvěv mé ego inspirace sólového zpěváka. Tentokrát jsem se dozvěděl od kytaristy Filipa, kterého jsem znal od vidění z Chocerad, kde jsme mívali chatu, že shánějí zpěváka do hc partičky Glock22. Rozhodl jsem se to zkusit, neboť jsem Glock22 viděl kdysi dávno na koncertě v pražském Abatonu a docela se mi líbili (teda až na zpěvačku). Takže jsem měl jasnou představu, kam se pěvecky v kapele situovat (někam ke Slipknot). Vydržel jsem s kapelou zkoušet asi půl roku. Otextoval jsem nějaké skladby, ale začalo mi to stále více zasahovat do mého pracovního vytížení. Ve chvíli, kdy oznámil kytarista Filip odchod z kapely, rozhodl jsem se odejít také. Nicméně díky této krátké epizodě jsem se seznámil se skvělým bubeníkem Richardem, který se podílel na nahrávání nového alba NF The Garden Of Wishes.

www.glock22.cz

Poté, co se rozpadli Anhead mi chybělo sólové zpívání. Přeci jen Negative Face jsou pouze projektem a v Masturbaci jsem hlavně kytarista. Rozhodl jsem se tedy vzít „lano“ nahozené od baskytaristy Marcela a dostal jsem se tak do nu-metalového spolku Latitude77. Ani ne po měsíci jsem s nimi absolvoval první (a také poslední) koncert v pražském Kainu 15. 5. 2007. Poté jsem textoval a piloval jejich skladby, abychom mohli v srpnu nahrát mé vokální party do jejich chystaného alba, které měli roztočené v Bzenci ve studiu Shaark. Ačkoliv jsem album nazpíval, rozhodl jsem se z kapely odejít. Jeden z důvodů byl, že se podle mě můj hlas k Latgitude77 nehodil. Nicméně s kytaristou Danem (a koproducentem NF „The Garden...“) jsme se dohodli, že pro vás zde umístíme dvě ochutnávky, abyste to posoudili sami.

www.latitude77.com

V květnu 2007 za mnou přijelo duo Lord Darkhtep a RX Thámo, abych jim nazpíval takový ghotic sranda projekt. Přijeli až ke mně domů s mikrofonem a notebookem s nachystanými texty i melodiemi. Já to nazpíval a na světě byla nahrávka „Gotická duše“. Sice mě překvapilo, že to zase taková sranda není a že album bylo vybaveno výpravným bookletem atd. Nicméně ve chvíli, co to oba hlavní protagonisté začali brát vážně a nahráli singl „Nomen Rose“i tentokrát částečně točený v Sonu (živé bubny) a u Darkthepa doma – uvědomil jsem si, že mě tento čistý ghotic rock docela baví a upřímně se těším na další spolupráci.

www.bratrstvoluny.com