Negative Face  

Kámen první
Naříkejte, šklebte se a válejte se smíchy
vždyť všechny zákony dávno jsou již zrušeny
Utrácejte, smilněte a nebojte se pýchy
Zahalte se do kápí, vždyť kostky jsou již vrženy

Roztrhněte si okovy svědomí
jak divá pážata udejte větru směr
Překřičte trubače, poplivejte pravdu
Jak se vám žije? Jak je vám teď?

Svá srdce na kámen přeměňte
jen tak se zbavíte hloupého svědomí
zamkněte pak k němu všechny cesty
krev, voda života jím proudit nemusí

Pak už si jen rozřízněte hruď
a vyndejte ten balvan na trávník
Tiše se dívejte, jak plevelem zarůstá
Jak je vám teď? Jak se vám umírá?

Kámen jako osamělé srdce
jako ranní hvězda
Ranní hvězda, která je mým
srdcem osamělým

Stone like lonely heart
Like morning star
Just a morning star
Is my lonely heart


Kámen druhý
Jsem slepým králem mezi jednookými
Jsem mudrcem jenž ztratil věk
Jsem tváří ženy strastmi spoutané
Jsem pannou, která pozbyla lesk

Jsem opuštěným kamenem v zahradě přání
Jsem jeho tvrdostí, vzletem i pádem
Ležím tu pohozen v bahně všedních citů
Ležím tu umučen, stále stejný v čase neměnný

Nedívej se do mě, nehledej mé nitro
Je shnilé, věky špínou zaváté
Neodkrývej vše, co má být dávno skryto
Zažeň svou zvědavost, nechej mě tu spát

Jsem jen přeludem skrytým ve stínu stromů
Jsem jen starcem v hadím těle lilie
Utápím se v soumraku, který jsem viděl tisíckrát
Jsem nicotou času a budu tu dál.

Cítím se osamělý, jako kámen smutku
Jsem kamenem osamění bez prostoru, času
Ztrácím pel i moudrost jež mám v nitru navátou
Nejsem teď ničím, čím jsem mohl být

Kámen třetí
Tolik bolesti skrýváš ve svém nitru
tolik nepochopených slov k tobě doléhá
Tolik ztracených iluzí utápí tvou naději
tolik těžkostí zvyšuje tvou tíhu.

Oči, které nepláčou slzy do srdce vkládají
ostrými, zrezlými hřeby do masa bodají
Podejte mi kalich hořkosti, já vypiji jej do dna
a zkusím unést vše, co nezmění mne na kámen

Tolik bolesti skrýváš ve svém nitru
křehkém jak břidlice, tvrdém jak démanty
Tolik ztracených iluzí utápí tvou naději
probuzení nepřichází, Tvým snem život jest

Mám už jen sedm dní, které mi život změní
Achillova pata se ve tmě teď odkrývá
Třímám své otěže pod kůrou noci
Elfové dovádí, po kamenech skáčí

Jantar na břehu tiché řeky v sobě starý život ukrývá.

Loutky se brodí nocí, však čas je zavál do ztracena
I slepé loutkonoše už dávno změnil v prach
Před sklizní plody shnily, červi též zhynuli
Sklizeň však nadchází, čas pohltí i ji

Kámen tu na zemi leží je třetí, poslední
Yperit se s krví smísil, nový život začíná.

Strom první
Do kořenů se vplétá hlas a naříká jen tak
jak stuha do vlasů vplouvá a protíná žíly věčnosti
Nepoznané zahlcení – listům cestu k zemi volí
Upřímnost se uklonila na kolenou pláče

Kůže jako kůra, která věkům slova našeptává
Na dně louže v blátě leží, ostrým nožem vzorce píše
Květy, které zahynuly, aby plody shnily
Z nichž pak sémě v plevel vzklíčí - věčnost končí

koloběh začíná

Nenasytné šero stínů, svitu klamů brání se
Od kolébky léta plynou v protikladech klaní se
Nahé jako větve zimy, dnům čas nechá ubíhat
Věčnost končí, tělo klame – žíly nedá protínat


Přání první
Viděl jsem své přání
lesklo se na vlnkách běžící řeky
Vydal jsem se za ním
přes břehy kamenné, dál dolů po řece

Viděl jsem své přání,
poznal jsem jej mezi všemi
Vedlo mě na místo,
kde splněno býti mělo

Šel jsem a klopýtal
Sedm dní však v noci spal
Až jsem před zahradou
sedmý den stanul…

Jsem v krásné zahradě uprostřed stromů
pod jejichž větvemi kameny tři leží
Pokládám svíci svou na jeden z nich
s hořícím plamenem přání jsem vyslovil.


Přání druhé
Potkal jsem ženu, jak vločku na dlani
v zahradě rozkvetlé v koruně stromu
Podala mi ruku, vzal jsem jí do dlaní
doteky zůstávají a vločky netají

Srdce mé zavolalo buď se mnou na vždy
prostup mým životem opusť ten strom
Sestup z té výše snů až ke mně na zem
mezi tři kameny do trávy ke mně, sem.

A ona sestoupila, do trávy vkročila
byli jsme v zahradě uprostřed ticha
Mlčky mě políbila, v život mi vstoupila
kořeny toho stromu za sebou nechala

A tak jsme spolu byly v zahradě přání
pod květy ze tří stromů i žlutým listím
Čas ten se jen tak plazil a nedal ani znát
že trápení započalo, proč? Už se těžko ptát…


Přání třetí
Prosím o vedení,
vždyť na konec cesty nedohlédnu
Víc už však nežádám,
svůj život Ti odevzdám

Neslyším vítr,
přes slzy nevidím
Ony však netečou
pod víčky se ztrácí

Prosím o vedení,
můj život je v Tvé správě
Víc už však nežádám,
veď mě životem, nebudu nečinný

Krystaly soli ze slz tu zanechám
mezi tři kameny na zem je položím
Zahradu opustím po proudu dál se vydám
a zdáli postupně tři stromy vymizí… vzpomínky vymizí…vymizí…


Strom druhý
Sedm let krát deset žije
od země až k nebesům
Kořen jenž se s zemí slije
bez naděje, beze snů

Přesto nový den se rodí
v jeho květech usíná
V tůních žalu čas se brodí
nepostojí, ubíhá

A tak radost v štěstí doufá
dřív než listí opadá
Vítr na plody si troufá
rozrůstá se zahrada

Ze semene život vzklíčil
před sedmi lety deset krát
Sedmdesát letokruhů
sny se rodí, pojďme spát